Může fungovat tělo zdravě s přetíženou myslí?

Víte, na co myslí moderní evropský a severoamerický člověk nejčastěji? Mnoha studiemi podložená odpověď vychází jednoznačně – je to jídlo. Není to proto, že by ho trápil hlad; takový hlad, který ohrožuje na životě a přináší trýzeň. ten si naštěstí ani neumíme představit. Paradoxně však nadbytek jídla zaměstnává naši mysl snad ještě více než jeho nedostatek. Otázky kdy budu jíst, jak často budu jíst, co budu a naopak co nebudu jíst, abych konečně zhubl (zhubla), nebo aspoň trochu přibral (přibrala) či si zlepšil (zlepšila) svůj zdravotní stav, se neodbytně vynořují. Jakmile přestaneme být dětmi, je způsob vlastního stravování jedním z vnějších znaků toho, že už konečně žijeme po svém.

 

Čeho je hlava plná, to pocítí také peněženka

Konzumní způsob života na naší polokouli se projevuje tím, že nabídka převyšuje poptávku. V oblasti potravin to platí také, dokud jsou zde prostředky umožňující dovoz zboží prakticky z celého světa. Co z toho plyne pro člověka zmítaného mnohdy protichůdnými, ale zaručeně správnými teoriemi o zdravém stravování? Nechává se zlákat, neodolá, nakupuje (aniž by byl schopen odhadnout požadované množství), pokouší se vlastními silami jídla připravovat – nestíhá, vyhazuje prošlé nebo zkažené potraviny a zhřeší ve fast foodu. Důsledkem jsou výčitky svědomí za vyhozené peníze, spáchané plýtvání a rozčarování z neschopnosti jíst podle vlastních představ.

 

Potřebuju dva životy?

Pokud se pozornost věnovaná jídlu nestane jakousi obsesí, je zcela na místě. Už starověký lékař Hippokrates doporučoval svým pacientům ideální variantu – strava má fungovat jako lék. Avšak dělat něco správně, dá zabrat; je to dřina, která vyžaduje znalosti, zkušenosti a soustavnost. Model zaměstnaný manžel a žena v domácnosti měl v tomto ohledu něco do sebe. Manželka vyškolená svou matkou dbala na pravidelné a zdravé stravování celé rodiny, a protože musela vystačit s prostředky předem na jídlo vymezenými, chovala se také ohleduplně k rodinnému rozpočtu. Zdá se, že bojovníci za zrovnoprávnění žen vylili s vaničkou i dítě. Ženy a muži mají k přípravě jídel dnes v podstatě stejný vztah. Jdou do něj nepoučeni, jako by to bylo něco, o čem se nemusí mluvit a co má každý v malíčku už od narození. Opak je ale pravdou, výživa je věda a aplikace té správné zabírá v realitě neskutečné množství času. Kdo se zkoušel stravovat zdravě sám na vlastní pěst, dobře ví, že v čase bezstarostného mládí, za studií apod. se to ještě dalo, ale s nástupem do zaměstnání a založením rodiny vzala snaha rychle za své. Asi proto se objevil fenomén krabičkové diety, která funguje jako hodinová manželka či hospodyně – respektive dvouhodinová, protože se odhaduje, že přípravou kvalitního jídla se v průměru stráví dvě hodiny denně.

 

Plat stačí jeden

Dalším povzbuzením pro ty, kteří váhají nad využitím krabičkové diety, je její nepopiratelná finanční výhodnost. Jednodenní krabičková dieta v ceně srovnatelné s průměrnými výdaji za jídlo utracené během jednoho dne v obchodech a restauracích, jaká se obvykle nabízí (mezi dvěma a třemi sty korun), je jistě příjemným impulsem aspoň pro vyzkoušení. V celkovém součtu ale vychází jídlo zasílané v krabičkách až na domovní práh ve finančním ohledu lépe – odpadají náklady na energii nutnou k tepelné úpravě a neuvážené útraty při koupi surovin. O ušetřeném času netřeba se zmiňovat, jeho úspora je evidentní. Nejde jen o vaření – nepřemýšlíte, co budete jíst, jen se těšíte,co vám přivezou.

Zkoušeli jste někdy spočítat, kolik utratíte za jídlo? Co byste omezili, pokud byste chtěli na jídle ušetřit? Pokoušeli jste se někdy o radikální změnu jídelníčku? S jakým úspěchem?